Dvacátýšestý rižský týden - beerpongový
V mezičase dlouhých karanténních procházek do lesa, parků a všemožných vzdálených městských částí, nucení se do práce, sledování seriálů a vaření těstovin se mi daří doháhět zpoždění vytvořené startem letního semestru. Další z týdnů explicitně předkoronových, i když se už pohroma z východu blíží.
Škoda, že všechny ty blogposty začínají pondělím, které prostě, minimálně v tomto semestru, není zajímavé. Po velkým špatným nakonec i úspěšně odevzdávám úkol do ekonomiky pobaltských států, na dálku sleduji ESN, které je zrovna na hokeji (a vybrali si zápas s jedním gólem, chacha, my v sobotu viděli přes deset) a večer asi houpu nohama, nevím, to je tak, když si neděláš zápisky, Joe.
Úterý, servisní den s kamarádkou pračkou, eat pasta run fasta, odpoledne strávené nad problematikou shortů, longů a stoplossů na finančních trzích - a také zjištění, že to vlastně funguje u akcií úplně stejně jako v kryptu.
Středa, konečně se něco děje - ESN pořádá jeden z vrcholů svého programu, první beerpong turnaj. Předtím samozřejmě jako každou středu setkání a mimo jiné i nějaká ta práce do školy - sláva. ESN schůzka, jedna z posledních vůbec konaných a trochu produktivních končí mírně před osmou a můžeme se úspěšně přesunout do Sovičky (Pūce). Po cestě si s Renāte vysvětlujeme, proč se slečnám na valentýnské párty nezdálo, když jsem je při focení označil za “pretīga” - v překladu znechucený, i když jsem měl na mysli “prātíga”, což je rozumný. Nuž, stane se - vyžehleno, doufejme. Beerpong začíná prvně mírně neorganizovaně, ale Danny se ujímá velení a rozřazuje týmy z košů do pavouka. Turnaj se nám nabírá na obrátkách, musím určitě poděkovat všem za ochotu se fotit, objektů je mnoho, což je super. Po pár kolech direktoriát turnaje usuzuje, že není třeba psaných pravidel, moderátor večera, toho času také prezident ESN Riga, Digmars tedy strhává s nadšením pravidla ze zdi a hraje se dle pravidel nepsaných. Všichni českoslovenští zástupci dost trapně vypadávají hned v první kole, což je propadák. Večer pokračuje a za hlasitého povzbuzování všech zúčastněných se čiště dámský tým probojovává až do horních pater pavouka, kde první příčku nakonec obsazuje dvojice velmi aktivně slavících záhraňáků. Digmars s Jesem a Dannym rozdávají ceny, beerpong stoly se uklízí a turnaj je úspěšně zakončen. Ještě chvíli užíváme tancem pozitivní náladu okolo a nakonec selfíčko a tradá do dočasných rižských domovů.
Čtvrtek, zastávka ve velkém Lidu a večer deskovkyyy. Celkem náhodou vyhrávám vláčkovou hru kolem Evropy a vysvětluji Ducha v koupelně, protože ta hra je nad moje možnosti, mentální, fyzické i možnosti mé víry uhrát nějaký normální výsledek mezi čtyřmi ženami.
Pátek, rizotový den, dotahuji fotky ze středečního turnaje, společně s Hankou Pečeme s celou zemí a večer opět Sovička párty, tentokrát s se suchým ledem. A co jsem vám možná zatím neřekl k druhému kalendářnímu měsíci je, že jej držím suchý, takže v pátek už krásné tři týdny #suchejunor. Nealkoholické pivo v Sovičce nemají, dostávám tedy pomerančový džus (bez suchého ledu), holky dotazující se na čaj o půl jedné jsou odeslány dopryč. Jinak se bavíme kalčetem, kalčem, stolním fotbálkem, kde Kika rozbíjí z pozice podceňované rozbíjí jeden mužský tým za druhým - ve výsledku máme i jednu podlézačku pod stolem. Do postele zodpovědně před třetí.
Fakt nevím, co se dělo v sobotu přes den. Podvečer ovšem míříme ve Fantastické čtyřce Hanny, Danny, Joe a Kika do velkého Lida, abychom se pomalu začali společně těšit na chystaný výlet na Island a také jsme velmi nechtěně viděli uprostřed Lida dost nechutné vyprazdňování jednoho z elegantně vypadajících a okolo procházejících pánů. Večer pak rozlučka s exprezidentkou místní ESN sekce, která míří na pracovní stáž do Bruselu. V tu chvíli to navíc vypadá, že je reálné ji během dubna-května letět navštívit, společně s výletem za mým spolužákem Sonym, který je v Belgii na Erasmu - jakápak troufalost, přemýšlet tolik měsíců dopředu. Během večera opakujeme lotyšské hlášky, písničky, naše vědomosti o Evropě a vzpomínáme na zimní semestr a mladší léta nejen během Never Have I Ever. Domů polopěšo a polospěchem, ať se zvládneme před nedělí trošku prospat.
Ne že by byla neděle nějak náročná, ale domluvili jsme se společně s Terkou a jejíma spolubydlama na vaflové sezení v jednom z oblíbených ježků, tedy Avotu. Na těch slaných samozřejmě nacházíme kopr, co taky jiného - sladké varianty jsou taky poněkud lotyšsky zvláštní, ale proč ne. Večer pak doplňujeme chuťové pohárky dávkou těstovin, tentokrát mrkvových a diskutujeme o stavu kolejních dřezů v neděli večer.
Ir rāmak, bet nav dzīvot vērts"
Další z lotyšských kousků, tentokrát o tom, že bez komunikace těžko přijde pochopení.