Dvacátýdruhý rižský týden - dojemně-vítací

06.02.2020 | 1314 slov

Týden, který je tak napůl v zimním semestru a napůl už v tom novém, letním semestru - samozřejmě ne dle kalendáře, ale dle významu pro samotné erasmáky. A také nejspíš první týden bez nějakého dedikovaného výletu, nepočítám-li pondělní návrat z výletu do Ruska.

Další pondělí do kastlíku “neproubouzím se v Rize”, teda vlastně “neprobouzím se vůbec” - nad ránem vyloďujeme tallinskou složku našeho výletu na nádraží v estonském hlavním městě, po čemž následuje asi hodině a půl stání s autobusem na temném parkovišti s ruským řidičem, protože jsme v Tallinu prostě moc brzo. Tmu a ticho v autobuse si užíváme, dáváme si pár koleček po autobuse a po prozkoumání předního i zadního skla alespoň synchronizujeme všechny petrohradské fotky mezi našimi telefony. Po dalších pár desítkách minut nabíráme naše nové spolucestující a vyrážíme směr Riga - dochází i k nějakému tomu spánku, stejně nás v brzkém dopoledni probouzí sluníčko, které začíná být v zimě dosti výjimkou, a my se tak aspoň můžeme pobalit a poklidit naše dočasně obydlené sedačky. Zbytek krásného dne plníme spánkem, protože přijíždíme fakt zničení, minimálně do večera, kdy se projdeme se oblíbeného Lidečka na večeři (minimálně poučení pro další dny, víc bych si měl fotit a poznámkovat co dělám a kde jsem, tak pro příště).

Úterý tohoto dojemně vítacího týdne je celkem výplňové, kromě seriálů o sexuální výchově, praní, výborných bramborácích (díky, Hančo), pečení celé země (velmi nás mrzelo vypadnutí naší jménem i vizuálně známé oblíbenkyně) a dalším focení čárových kódů pro Sonyho míříme na večerní posezení do Ježka, kde dlouze probíráme ruské zážitky z Petrohradu a také zakládáme komunikační kanál pro nové, čerstvé, československé Erasmáky, kteří se k nám budou v následujících dnech připojovat. Cesta zpátky přes malý kopec, tedy ehm, hřbitov Maza Kalna už je celkem standardem.

Středa, co jsme dělali tak ve středu přes den, nevíte? Za důležitou zmínku každopádně stojí večerní seminář pro nové členy, členky a členčata místního ESN, kterého se s Kikou rádi účastníme, protože tak nějak cítíme, tedy minimálně já, potřebu zase něco vrátit místnímu ESN, přidat do našich životních zkušeností i dobrovolnictví tohoto typu a také zůstat v kontaktu s Lotyši, kteří nám přirostli k srdcím a zároveň nám dělali program během zimního semestru. Večer pokojová rozlučková akce u Slováka Michala, kde si vyprávíme historky z Ruska a užíváme si poslední společné chvíle. A vzhledem k tomu, že v ten večer dělám kromě barmana částečně i DJ, zatančím si v ten večer po velmi dlouhé době i pár standardní a latinskoamerických tanců - velké díky patří mé dočasné taneční partnerce Aničce, že jsme si společně vzpomněli na kroky i otočky.

Moc toho ovšem nenaspíme, v rámci levných kinových čtvrtků máme koupené lístky na promítání v jedenáct hodin - do kina nás přivedl snímek 1917 s několika nominacemi na Oskara. Technická stránka tohoto snímku je opravdu nadstandardní, jeden dlouhý záběr prvních dvacet, možná dvacet pět minut filmu je dechberoucí, i následné měkké střihy spojující celý film jsou velmi zajímavé. Ovšem po nějaké hodince filmu si uvědomuji, že mi z toho vlastně není úplně nejlíp - měkký střih je příjemný obrazově, ovšem v rámci vyprávění příběhu k němu vůbec nepasují časové posuny příběhu. Příběh ve válečném filmu taky není žádná sláva, “dojdi odsud sem a tohle tam dones” je dost průměrné, řekl bych nudné. Ale díky technické stránce nakonec takové 3,5/5. Následně dáváme společnou menzu, abychom se rozloučili se Slovákem Patrikem, který to na východ své země nemá zase tak daleko, kdyby tam měl letecké spojení. Večer pak jen pozorování vlaků po standardních spotřebitelských nákupech a blogování. Večer se ovšem konečně rozhoupu k rozšíření mé foto výbavy (a logickému zúžení mých úspor) a ve spolupráci s Facebook tržištěm obepisuju nabídky na širokáč a blesk, abych byl plně vybaven na další týden, již vítací pro erasmové letňosemestrály.

Pátek objíždím město, zjišťuji, že bezkontaktní ATM není zase tak bezkontaktní, využívám výběrových výhod jak fintechové aplikace Revolut, tak její sestřičky Curve, posouvám schůzky, poprvé zkouším šířku Sigma 10-20mm f/4,0-5,6 EX DC HSM i cvičně odpaluju párkrát můj nově koupený systémový blesk. Radost, myslím, že jsem připraven pomoci místnímu ESN s výrobou obsahu z jejich akcí. A večer první akce s novými Erasmáky, juchů! A kam také jinam než do Ježka, Avotu je sice trochu plný, ale s pár přestupy a návratem pro Slovenku Vierku se dostáváme do Hospitalu Ježka, kde už nás znají také. Tam poznáváme i další z nových tváří, Češku Stázku, a tak máme i spoustu nových témat k diskuzi na celý večer.

Sobota, další den, kdy trpělivě očekávám mého nového spolubydlícího, který ovšem stále nepřichází. Jinak taková okurková sobota, která je zakončena dalším večerním loučením, tentokrát s převážně slovenskou částí erasmového osazenstva. A tak děláme jedno velké pápá Lucce, Erasmačce z Tallinu, která nám přirostla k srdcím i přesto, že byla na Erasmu úplně někde jinde. Noc pak obohacujeme po delší době opět tancem a také seznámením nových s krtečkem v Tallinas Pagalms, stálým obyvatelem tohoto oblíbeného obýváčkového prostoru.

Neděle zakončuje snad první týden bez výletu, nemýlím-li se - ale malý výlet si nemůžeme odpustit, bereme Vierku a Slováka Matuše na procházku do většího Rimi ve slušné pěší dostupnosti z kolejí. S novými, můžu-li je tak nazývat, zažíváme všechny ty vtipné situace v obchodech téměř po půl roce znovu - je to vlastně magické, jak si tím zároveň uvědomujeme, že už jsme tu celý semestr. V rozpršeném dni pak navštěvujeme s Hankou další domácí utkání místního házenkářského celku, ve kterém po vyrovnaném průběhu opět vyhrává. Za to, že jsme cestu do haly v tomto deštivém nečase, si děláme výborné rizoto s červenou řepou (červená řepa ftw!), u jehož večeření se pomalu blížím k závěru druhé série Sex Education. Týden zakončuji u Hanky s krabičkou ovoce a dalším dílem Peče celá země (někdy spíš “sebemrská” se celá země).

Trochu okurkový týden, dalo by se říct. Z cestopisného i studijního pohledu určitě, z pohledu jsme jen lidi rozhodně ne - nová krev přilétá, “staří” známí jsou na odchodu. Cyklus Erasmu v celé své parádě.