Sedmnáctý skoro devatenáctý rižský týden - procestovaný

10.01.2020 | 1362 slov

Tento příspěvek dostane něco, o čem se fyzikům a všem cestovatelům jen zdá - časoprostorový skok! První příspěvek psaný ve dvacítkovém roce začne loučením, aby jej brzy vystřídalo vítání a první zážitky v novém roce.

Předvánoční pondělí a první zkouška semestru! Tu se moc neřeší předtermíny a studijní a zkouškové období semestru, takže zkouška z Teorie her dostala místo na přednášce. V místnosti se nás schází překvapivě málo (celkově je to s účastí na všech předmětech dost podivné, určitě téma do příspěvku, který doufám vyrobím ke všem předmětům ze zimáku), zadání plním s neoblíbenými znalostmi z teorie her celkem rychle a daří se mi najít i bonusová řešení některých příkladů - některé zase dost nechvalně odbudu, protože hry s nenulovým součtem a sedlové body prostě nejsou láska. Uvidíme, tohle by společně s hotovými úkoly mělo být v pořádku s kredity v kapse. V podvečer ještě poslední lotyština, opakujeme všech sedm lekcí a dokonce hrajeme i tento interaktivní kurz - zase a znovu musím konstatovat, že Laura je láska, fakt super péče o zahraniční studenty, kteří mají zájem se naučit něco z místního jazyka. Po lotyštině si jdu dát pár falafelových radostí a poté se společně se slovenskou zástupkyní jdeme projít s punčem po trzích a koukáme přitom po ovcích a králících přímo na jednom z lotyšských náměstí. Večer balím všechno sladké, tekuté, slané i vzpomínkové do kufru a začínám přemýšlet, co všechno by mi mohlo chybět na mém dalším, jak jsem jej s úsměvem označil, výletu do Čech.

Úterní ráno, teda s naším spánkovým režimem spíš dopoledne, patří rozlučkovému bruslení s holkama v nedaleké Akropoli, nákupním středisku v oblíbené čtvrti Ķengarags. Stojím na bruslích po pár letech, takže je to trochu zvykání, ale nakonec se mi daří dát pár koleček v liduprázdném uzavřeném kluzišti a vzpomínám si i na překládání (jen na jednu stranu, ale tím bych se moc nechlubil). K bruslení nám hrají, takže není problém si zatančit trochu kraslobruslařsky a pak i nastoupit na modré čáry a slavnostně si zatroubit hymny před zápasem - no, sranda musí být. Menší oběd, poslední Maxima, dojemné rozloučení na kraji Maskačky (to, že bylo dojemné, je mi řečeno až zpětně - obecně mám některé emoce trochu zpožděné), poslední balení, pápá Reznas, pápá Riga, check-in, vlhký Dannyho ze Zplzně ručník do mého příručáku, řada na gate, spousta češtiny okolo, strašným způsobem ukecaná Švédka tázající se na party tipy v Praze Moraváka a Ostraváka, a také na těžení nějakého podivného minerálu v českých zemích, a už si to svištíme směr Praha.

– 3, 2, 1… INICIALIZACE ČASOPROSTOROVÉHO SKOKU –

chrčení, výborný koncert Vypsané FiXy ke 25 letům na scéně s mými sourozenci

– přetáčení času o čtrnáct dní dopředu –

blik, cvak, vánoční svátky se všemi rodinami

– otáčení vektoru Boeingu 737-800 o sto osmdesát stupňů směr Riga –

– 40, 41, 42… ČASOPROSTOROVÝ SKOK DOKONČEN! –

Nad Rigou je toho dne poněkud neklidné počasí, approach je mírně houpavý s průletem děšťosněhem a těsně před dosednutím je to celkem hustá houpačka, ale přistáváme v pořádku na mokré dráze rižského letišťátka (upřímně, turbulence a houpání mě tak nějak baví, protože je to krásný důkaz o tom, kolik toho technika zvládá). Šup na kolej, přebalit, vybalit, umýt a tradá oslavit vstup do nového roku. Místní slovenská složka pro nás tajně nachystala spoustu dobrot, takže díky Kika, Lucia a Šimonko za vaši přípravu i s welcome drinkem. Také doráží druhá, zahraniční, polovina našeho osazenstva, a můžeme konečně koštovat a testovat všechny přinesené domácí alkoholy. Na půlnoc samozřejmě výlet k Daugavě, kam míříme s širokými proudy dalších lidí se stejným nápadem, takže je na břehu celkem narváno, ale na pokoukání ohňostroje a připití si nějaké to místečko nacházíme. Ohňostroj jsem možná čekal trochu větší, ale jsem příjemně překvapen velikostí, protože patřím do #teamdrony či #teamsvetelnashow. Po všech vzájemných přáních do nového roku si všímáme, že Lotyšové tak nějak nepaří. Vlastně se jen pomalu rozchází nejspíš zpátky do svých domovů. Ale přesto si všímáme nedaleko tančících osob mužského pohlaví, ke kterým se prvně přidáváme na dálku, abychom se s nimi následně seznámili. Jeden je Denis a druhý Lukas. Nebo snad Lukáš? Aha, odkud že jste, klucí? Ach ne, Slovensko. No radost, potkáváme krajany, kteří si přiletěli oslavit Silvestra do Rigy a celý let dost nevybíravým způsobem štvali Hanku a letušáky. Ale i s nimi si připíjíme a házíme pár slov o důvodech, proč zrovna Riga. Ale rozhodně to nejsou nejlepší společníci pro další dění, takže se potichu vytrácíme a míříme zpět do hlubin Rigy.

Novoroční středa není kromě data v ničem speciální, večer jedeme dojíst spoustu vege dobrot ke Kike (a hlavně dobrotkovou střechu a cukroví) [a už myslím, že slova dobrotka či dobrota bylo dost] a také naplánovat druhého, kdy chceme vyjet na severzápad Lotyšska s vypůjčeným auťákem.

Čtvrtek ráno dosti rozlámaní finišujeme na letiště, abychom zjistili, že žádné autíčko v naší cenové třídě nám nepůjčí. No nic, plán B, který máme jako správní cestovatelé domluvený, je Ogre, nedaleké městečko s 26 tisíci obyvateli, kde sídlí jeden z posledních nenavštívených ježků. V městečku, které celkem minula automobilová doprava, což je super, vzniká spousta fotek schovaných v tomto albu a nakonec také naše návštěva místního ježka s BJ za €2.80.

Pátek, co jsme vlastně dělali v pátek přes den? No asi nic podstatného, takže nejspíš servisní den, zakončený výletem do Bunny Town, takového mikro městečka plného králíků - poté i venkovní výstavka vánočních stromečků, o kterých se Riga ráda chlubí, že byly vymyšlené právě v ní - no, nechme jí to. Závěr patří mistrům v Lidu k uspokojení hladu a našich termopožadavků.

Ani sobota toho moc nepobrala, ale přece jenom jednu zajímavou věc má - rižské hnutí/spolek/organizace Pilsēta cilvēkiem, tedy v přímém překladu něco jako “Město lidem”, organizuje každou první sobotu v měsíci odpolední blokádu autům jedné z ulic města, a pro první sobotu roku 2020 vybírá Terbatas iela, teda ulici pojmenovanou podle estonského města Tartu. Se slovenskou zástupkyní jdeme prázdnou ulicí a je to vážně zvláštní, dost často se otáčím, jestli za námi něco nejede či něčemu nezavazíme. A myslím, že je akce celkem úspěšná, společně s námi se prochází ulicí další stovky a to jsme na místě až k večeru, odpoledne to teprve muselo krásné. Večer si trénuji mozek a konečně se učím, jak se vyplňují ty magické tečkované křížovky (jejichž řešení je nejspíš NP kompletní, ale ověření krásně v polynomiálním čase - to jen kdybyste někdo rozuměli třídám složitostí).

Neděle uzavírá tento týden s časoprostorovým skokem servisními operacemi šatníku, novoročními diskuzemi u vodní dýmky, neveganských perníčků resp. medovníčků a večerním testem nových veganských produktů v lotyšském Delisnacku.

Dopsáno v noci před odjezdem do Petrohradu, města v zemi, na kterou si nejsem úplně jistý, že jsem plně připraven. No snad se mi podaří odprostit od všech těch kontroverzních a nedemokratických věcí, které tuto federaci “zdobí” a alespoň trochu si užiji místní architekturu.