Šestý rižský týden - maminkovský

07.10.2019 | 1062 slov

Čtyřicátý kalendářní týden roku 2019 dostane adjektivum podle návštěvy z druhé poloviny týdne, mé druhé rižské návštěvy - ale k tomu až dále. Za oknem nám dává Riga zkusit její věčně deštivé chuti, dny se krátí a teplota klesá. Stromy se ovšem nádherně jeseňově zbarvily, rižské parky poskytují vizuální nádhery a nálada se také přesunula na podzimní úroveň.

Pondělí startuje týden se svojí Teorií her, lotyšským jazykem a večerním kolejopokecem s Hančou a Jančou o životních zásadách. Takový klidnější den z víru všech výletů, školy a nočních dobrodružství.

Úterý je podstatně zajímavějším dnem, kromě paralelních algoritmů, výborného vegeoběda v Daily a zjištěním, že pračka, co nejde zavřít a zamknout, fakt nemůže fungovat, se dostáváme do našeho oblíbeného sekáče Humany, kam se v nejblížších dnech chystá nová várka, takže košile s riflemi za €3 určitě bodla. Kromě probírání sekáče se také připravujeme na večerní trénink beerpongu, který jsme si zorganizovali před středou příštího týdne, kdy nastupujeme do hlavní soutěže v rámci ESN. Trénink probíhá v poklidu v podzemních prostorách a kromě návstěvy security Viktora, který se nám snaží vnuknout, že akce nebyla ohlášená, a hovorů paní kolejové, že jsme ji ohlásili, v klidu se střídáme za rytmů Spotify hudby u jednoho herního stolu a užíváme možnosti tréninku.

Středa, středa, domluvené spoluvaření, opět a konečně! Tentokrát bramboráky, ale nepředbíhejme den. Ten se line okolo přednášky z paralelních algoritmů, kde je mi konečně vysvětlen domácí úkol, který má zadání v Lotyštině - clap, clap!. Dopoledne k nám doputuje zpráva o úmrtí KG, takže jako cíťa utírám slzu či dvě a při tónech jeho písní zapíjíme s Hankou mistra posledními centimetry ze slivovice, kterou tu přesně pro tyto případy mám. Na oběd zkouším sladké dýňovo-banánové vegeplacky v Daily, nic, co by mě výrazně překvapilo, ale daly se za 3/5. K podvečeru lotyština s mnoha slovíčky, které už tak nějak známe, takže “autobuss pietura” byla fakt jednoduchá. A večer vaříme, veganské bramborplacky (co vlastně odlišuje bramborák od bramborové placky?) z brambor (vážně?), česneku (dobrý místní), mouky (sypká hladká), kopru (který mi není dovolen) a lásky k vaření (nejupřímnější) - vše se daří a my z kuchyně doručujeme druhé skupině, která se baví deskovkami, horké bramborplacky se zelím a fazolemi. A během toho ještě stíhám vyřizovat menší organizační Facetime hovor ke čtvrtečnímu příletu návštěvy, samozřejmě s rukama v brambortěstu, takže mobil podržela a hovor obsloužila Hanka, díky! Další ze super večerů - tentokrát bez afterparty.

Čtvrteeeek. Maminkaaaa. Všichni přece máme rádi své maminky. Jinak se volný čtvrtek vyvíjí spíš standardně, bereme vlajky, transparenty a jedeme vítat rodiče - 2x maminka, 1x tatínek. Po pár minutách se nacházíme v příletové hale místního letišťátka a pokračujeme po pozitivním přivítání pravým pruhem polobusem posazeni po pěticích popresovanými prdelemi pospojovaní. Hoří Horní Heršpická Hospoda… a stačí myslím. AirBnb v centru s názvem Green Cat Rooms můžeme jedině doporučit a Tallinas Pagalms (je to láska prostě) na deskovky rozhodně také.

V pátek kromě ranní přednášky o UNIXu (s tématem kompilátory a jak to vlastně funguje s binárkami - nuda, když navíc musíte vysvětlovat ABI i přednášejícímu) míříme se dvěma Slovankami a mamkou na tři hrado-zámko-zříceniny, Sigulda, Krimulda a Turaida. Upřímně netuším, koho tu napadlo postavit tři takové budovy tak blízko sobě, ale je to alespoň turisticky přívětivé. Po hodině v místním kostitřasu, resp. vlaku, vystupujeme ve zmrzlé podzimní Siguldě, abychom se podzimními parky vydali do Siguldy. Pěkná zřícenina, ale Lotyši o ni očividně pečují, takže je možné si z dřevěných vyhlídek užívat jednoho ze dvou kopců široko daleko a pozorovat, co s přírodou zvládne podzim. Po kávo-svačinkové přestávce nás čeká cesta lanovkou, kterou hodnotí tatínek Hanky, lanovkář, jako téměř nebezpečnou a takovou, že by v naší zemičce neprošla. Ah, to se cítím hned jistěji, když jsou zrovna výšky to, co nemusím. Ale v poklidu se dostáváme zavěšeni na železném laně přes řeku v údolí a ovlajkovaný most na druhý kopec, kde prozkoumáváme Krimuldu jako zříceninu i jako zámek aktuálně ve službách něčeho jako ozdravovna (a také pobíhající pánové v krásných modrých oblecích, patrně svatebčané). Jeseňově zbarvenou přírodou poté míříme k Turaidě, do které jako správní infiltrátoři pronikáme bočními schody a vyhýbáme se tak placení vstupného. Ups. Turaida je na tom ze tří kamarádek asi nejlépe, ale moc nechápu lotyšskou snahu “když je to rozbité, dostavíme to tak nějak aby to zhruba odpovídalo” - prostě ne, když je to zřícenina, nechte to zříceninou a neplácejte to podobně vypadajícíma červenýma cihlama. Fakt ne. Nazpět busem a vlakem, večer poprvé nádražní Lido a následně úplně ne povedená 80s party, která už teď dostala víc prostoru v tomto článku, než by si zasloužila.

Sobota je pro znalce Xindla X ve znamení MK, beru tedy moji milovanou maminku na pláž Vecāķi, kde se procházíme pod utíkajícími mraky, takže se počasí mění od hrozícího deště po krásně slunnou oblohu. Celkem náhodou také potkáváme nádherného huskiho, který se rád fotí, takže budu mít ve své rižské fotosbírce i něco jiného než čajky. Vlastně příjemné klidné odpoledne, zakončené večer v kině na podivné oddechovce Good boys, takových 1,5/5, spíš 1/5.

V neděli využívám znalostí starého centra Rigy a ukazuji návštěvě všech 42 kostelů v centru, ta největší náměstí a nakonec míříme i na vyhlídková patra nepěkné (dle slov dvou urbanistek architektky a inženýrky (opět jsem to měl špatně), dle mých slov spíš krásné) lotyšské národní knihovny obhlédnout tu místní lotyšskou placku i z výšin. Týden zakončujeme na společné kávě s pár Slovankami a poté hraním Monopolů v Tallinas Pagalms (je to láska, říkám to furt).

Dopisuji, drazí přátelé, kamarádi a čtenáři, ve čtvrtek odpoledne. Letí to tu a najít si pár hodin na sepsání je celkem obtížné. Ale co bych pro sebe na čtení za rok neudělal, že.